
(pad) Minulý týden mě čekalo opět nemilé překvapení. Dostal jsem poštou vyúčtování za dodané mléko v měsíci květnu – tedy se zpětnou platností, bez jakékoliv možnosti vstoupit do jednání o konečné ceně. Na faktuře stálo 5,90 Kč za 1litr mléka při jakostních znacích: tučnost 3,95 %, bílkoviny 3,21 %, obsah mikroorganismů a somatických buněk hluboko pod přípustnou normou.
Samozřejmě, že mě to dohřálo tak, že jsem vzal telefon a zavolal majiteli mlékárny. Po ostré výměně názorů mi bylo vysvětleno, že takto nízká nákupní cena mléka je dána nízkými realizačními cenami - v tomto případě eidamského sýra do obchodních řetězců. Dostal jsem vysvětlení, že mlékárna obdrží za 1 kg eidamské cihly 60,- Kč. Pokud uvážíme, že na výrobu tohoto kilogramu „Eidamu“ spotřebujeme kolem 10-11 litrů mléka - vychází nám i výše uvedená nákupní cena a basta.
Ještě tentýž den jsem shodou okolností navštívil hypermarket a nestačil jsem se divit. Celý blok eidamské cihly jsem tam sice nenašel, ale toto zboží bylo nakrájeno do 200 gramových bločků, které byly zalisovány do folie. Cena této balicí úpravy je na první pohled halířovou položkou. Nicméně začal jsem v duchu počítat. Na cenovce tohoto bločku byla uvedena hodnota 34,- Kč, z čehož vyplývá, že v regálech je toto zboží realizováno ne za 60,- Kč, ale za 170,- Kč/kg. A to už je pořádný byznys, neboť přidaná hodnota k nákupní ceně mléka činí 280 %! Čtenáři mi doufám odpustí, že uvedená čísla jsou zaokrouhlena, abychom se neutápěli v malichernostech, neboť zde jde řádově o jiná čísla.
Mé pátrání mělo však pokračování, neboť mlékárna, do které mléko dodáváme, má i svou podnikovou prodejnu. Tím vznikla příležitost porovnat ceny hypermarketu s představami zpracovatele – tedy mlékárny. Okamžitě jsem tam pospíchal a opět mě čekalo překvapení. Ceny totožného zboží byly výrazně příznivější. Za onen 200 gramový bloček si účtovali 22,- Kč a při přepočtu na srovnatelné množství - tj. 1 kilogram eidamské cihly i tak představuje marže mlékárny velmi slušnou výši na úrovni 80 %! Z této nákupní rovnice vyplývá následující poznání - zemědělec na výrobě mléka prodělá cca 25 % svých nákladů, zpracovatel v žádném případě neprodělá a většinou pracuje se solidní mírou zisku a tak je logické, že onou nenažranou tlamou je obchodní sféra. Pochybuji ale, že by své „ženy za pultem“ platily tak královsky.
Při zamyšlení nad touto realitou se mi v hlavě honí různé myšlenky, od hrubých výrazů až po odhodlání výrobu mléka ukončit. Máme sice volnou hospodářskou soutěž, ale tohle s tím nemá nic společného, neboť tento diktát není nic jiného než volné olupování s tichým souhlasem státu. A tak mi postupně dochází, že je celospolečenským zájmem, aby zemědělci nebyli hrdí a vzdorovití sedláci, ale naopak poslušní vazalové, kteří sehnuti čekají na to, až dostanou dotace a výsledky své práce odevzdají za každou cenu - byť potupnou.